Šotkovy akce či výlety

Dnes se KDK kombajn ve složení Já, Smejdil a Langosh vydal na další těžší keš, a tou byla Výzva GCKJTC. Výzvu jsme startovali přesně v poledne. Nejprve podél potoka a ohrady s koňma na začátek rokle, všude bláto. Začátek rokle jsme našli bezproblémů, ale hned po pár metrech jsme museli na druhou stranu, takže první kontakt s ještě větším blátem. :-) No brodíme se dál, metry ubývají, terén začíná být horší (kromě bláta tam jsou tuny listí) - bodejť by ne, když asi pořádně pršelo. Pak s Langoshem vylejzám nahoru, spíš to vypadá jako plazení, zatímco Smejdil zůstává dole. Takhle pokračujem ještě pár metrů až dojdem k v listingu zmiňovanému vodopádu. Máme štěstí, že voda teče. :-) Zde se snažíme najít indicii, ale nedaří se. Smejdil zezdola, já pak s Langoshem zezhora a po chvíli hlásím úspěch. Jelikož je Smejdil dole, tak aby nemusel obcházet vodopád, házíme mu lano. Po spočtení souřadnic se vydáváme za šipkou, vyšplháme kopec a tam zjistíme, že všechny navigace se asi dohodly a pod kopcem nám ukázali špatnej směr. Takže zpět dolů a jinudy, ted už správně. Když přicházíme na místo poblíž vypočtených souřadnic, každá navigace ukazuje jinak, navíc místo finálky asi není nejlíp zaměřeno, tak se snažíme hledat podle nápovědy. Rozprchneme se na možná místa, ale zatím nic. Za chvíli Smejdil hlásí že už asi našel ten balkónek, takže mu házím lano (které málem spadlo někam uplně dopr....) aby jej mohl navázat a abychom tak mohli bezpečně všichni přelézt k místu, odkud by mohla být vidět krabička. Ted už zbývá se k té krabičce spustit asi metr a půl. Nechávám na sebe přivázat druhé lano a nechávám se spustit dolů. Krabička je naše!!!!!!!!! Po zalogování přemýšlíme kudy k autu, pak volíme jinou cestu, doufaje že bude jednodušší. No o něco málo byla, až na to rozbahněné pole. :-) Cesta ke krabičce nám trvala asi 100 minut, k auta pak asi dalších 20. Jelikož má Smejdil hlad jako prase (jel totiž absolutně nepřipraven - bez svačiny), snažíme se najít nějakou hospodu (otevřenou). No mezitím dáme ještě 2 keše, než se usadíme v pizzerii, kde tahám gaybooka, abychom se podívali kudy to vemem domů. Domlouváme, že přes Lomnici, kde nám Smejdil ukáže pár keší. Tak po dobré pizze a pivu vyrážíme. Za chvíli se však stmívá, a tak lovíme s baterkama. Pár keší v Lomnici, pár keší v Pace, domů přijíždíme asi v 7 večer. Opět byla sranda, nejvíc sme se asi zasmáli když: navigátor - "Po hlavní doleva", reakce řidiče - vjel rovně do slepé ulice. :-)) A mnoho dalších vtipných připomínek. Musím říct, že Langosh nezklamal.

Včera jsem vyrazil s Langoshem a Šotkem na výzvu - Běh smrti (viz. Ad mortem festinamus). Původní myšlenka běžet solo byla rychle zavržena, protože ty schody jsou fakt BRUTÁLNÍ. Nejprve jsme si trať prošli, pak rozdělili úseky. Běžím první a hned u prvních schodu si říkám že sme fakt blázni! Posledních pár metru svého úseku už spíš jdu než běžím, funím jak lokomotiva ale předávám Šotkovi a ten běží, zatímco já si sedám a cekám až ke mě doběhnou plíce.

Po chvíli se zvedám a jdu se podívat nahoru k lavičce. Tam se dozvídám, že technika zklamala, ale časově že se to dá stihnout. No aspoň něco. Vracíme se tedy zpět dolu a jedem znovu. Podruhé běžím o něco pomaleji, což se zdá být lepší a šetrnější pro síly. Předávka v pohodě a pak už opět poklidná chůze nahoru. Nahoře se Langosh se Šotkem tváří stejně jako po prvním pokusu, z čehož usuzuji že technika si opět postavila hlavu. Nu což, říkám do třetice to vyjde, to přece není možný, jednou to vyjít musí! Ty šmejdi si ze mě udělali prdel!!!

Pak z Langoshe teprve vypadlo, že přestože jedna navigace opět chcípla, druhá se umoudřila, pogratulovala a ukázala finální souřadnice. HURÁÁÁÁ!!!! Pak se přemistujěm k finálce, kde hledám s Langoshovou navigací úplně někde jinde, což je těm dvoum hrozne k smíchu.

Logování sme si užili, konecně popadli dech, udělali pár cenzurovaných fotek a vydali se zpátky dolu na parkoviště. Myslím, že jsme si fakt všichni sáhli až na dno svých sil. Obdivuju ostatní solo-bežce, sám bych to rozhodne nedal. Díky Langoshovi za výzvu a i Šotkovi za účast. Řadím do seznamu svých TOP keší. Díky autorovi za skvělý zážitek! Výsledný čas máme 2:41 (zjištuji druhý den z navigace).

Tento závod byl mým snem, jen nebylo na čem jet (pionýra sem trápit nechtěl). Takže když už sem měl Zetku, tak jsem se přihlásil. Počasí ten den vyšlo pěkně, jen ráno byla trošku zima. Přes den se ale oteplilo. Závod měl cca 86km, cestou byly kontroly a otázky, kde za špatné odpovědi byly udělovány trestné body. Já jsem nakonec skončil ve své kategorii na 10. místě z 12. soutěžících. Moc sem si to užil, odpoledne jsem pak jel s holkama do Tambora na pivo a na vyhlášení výsledků. Večer pak zapít Láďovo vítězství na baráček.

Stejně jako loni, přihlásili jsme se na tajný klubový výlet pořádaný místním sborem příznivců veteránů. Počasí stálo za hovno, ale to nám přeci náladu nezkazí. Na startu bylo cca 23 posádek, z toho 3 motocykly. Jelo se opět podle šipkového itineráře. Na trati nás čekali Aktivní Kontroly a Pasivní Kontroly. Až na pár drobností jsme vše zvládli, jak trasu, tak úkoly. Trasa vedla: Dvůr - Hajnice - Trutnov - Mladé Buky - Jánské Lázně - Černý Důl - Lánov - Vrchlabí - Jilemnice (zde jsme navštívili i muzeum) - Háje nad Jizerou, místní část Loukov. Zde byl cíl a zajištěné ubytování, samozřejmě s večerním programem. Největší zajímavostí zde však bylo Muzeum techniky, kde jsme si mohli prohlídnou luxusní a velkou sbírku motocyklů, radiopřijímačů, fotoaparátů, šicích strojů a mnoho dalších zajímavých a unikátních věcí. Večer probíhal ve společnosti piva a tvrdýho chlastu, a tak ráno nebylo někomu nejlépe. Po snídani jsem se s holkama sbalil a zmizel do Chudobic na oběd.

6 - Lyžování na trávě a běh v přeskáčích s lyžema v ruce - zde jsem asi udělal traťový rekord

7 - Určení severu a směr asi 10 zahraničních měst + šroubování matiček na šrouby

10 - Určení letopočtu u vynálezů či událostí (např. vznik žárovky, telefonu, datum zahájení seriové výroby Fordu T atdl.) + rozborka zbraně

Pasivní kontroly byly ve stylu: spočítej schody na pomník, obkresli sochu, opiš hodiny, zjisti datum narození a úmrtí atd.

V 6 vlakem do Brna, kde jsme byli už v 9:15. Odtud na kole směr Židlochovice až dolů na vodní nádrž Nové Mlýny (Pasohlávky). Tady jsme se vykoupali. Spali jsme „na druhé straně“ v Dolních Dunajovicích. Večer se šlo do pizzerie.

Po opravě kola se vyrazilo do pár km vzdáleného Březí na koupaliště. Po obědě Mikulov, Sedlec, Hlohovec, kulturní vložka na chrámu Tří Grácií, za chvíli další kultura Apollónův chrám. Zpět do Březí přes Lednici, Bulhary, Dolní a Horní Věstonice. Spali jsme nad sklípkem, takže byla ochutnávka vína, ale pak se stejně šlo do hospody na „tankové pivo“.

Ráno jsme vyrazili opět směr Mikulov (cestou se Karel nedobrovolně vykoupal v poslední kaluži) a jeli na kafe. Já si dal prozřetelně čaj. Kafe byl hnus. Ale raritou v kavárně byl malej záchod, že i já sem měl co dělat abych se tam vešel. Dále přes Sedlec do Valtic. Nahoře jsme navštívili Kolonádu na Rajstně. Po obědě na náměstí jsme se vydali na prohlídku sklepů.

Po nákupu snídaně jsme zajeli na vlakáč zjistit spojení domů a rovnou jsme koupili lístky. Pak jsme se vydali na okruh cca 42km dlouhý Lanžhot, Kostice, podél slovenských hranic po řece Moravě do Moravské Nové Vsi na oběd a zpět do Břeclavi na vlak. Odjížděli jsme v 15:38 a ve 20:00 jsme vystupovali ve Dvoře na vlakáči a frčeli do Tambora na poslední pivo. To byl poslední „zrychlený“ přesun. A pak už každý domů.

Letos bylo o poznání tepleji. Asi o 7st., takže bylo jen -1. Na pumpu dorazilo asi 9 motorek a asi 4 auta. Vyrazilo se klasickou trasou přes přehradu, kde byla pauza na focení, dále pak přes Třemešnou, Horní Brusnici až na Zvičinu. Tam už bylo chladněji. Já dojel mezi prvními, pionýr vyletěl Zvičnu na 1 (myslím rychlostní stupeň, ne hodnocení jeho jízdních vlastností

). Cestou se vyskytovala závada v podobě vyskakující dvojky. V hospodě jsme si dali čaj a vyrazili zpět. Večer sme se sešli na "baráčku" a zachlastali.